Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Kopernikovský obrat v metodice?

Změna je život!

 

„Je třeba žádat učitele, kteří jsou již připraveni pro 21. století. To dá impuls i organizacím vzdělávajícím učitele. Také je třeba změnit mzdovou politiku tak, aby nutila učitele zdokonalovat se v používání technologií.“

Linda Roberts (ředitelka odboru vzdělávacích technologií, ministerstvo školství USA), 1996

 

„Studenti jsou schopni si lépe zapamatovat prožitky obsahující zvuk, obrázky a interaktivní prvky … Člověk si pamatuje asi 10% toho, co čte, 50% toho, co vidí, a celých 90% informací, které jsou získány interaktivní zkušeností.“

Brenda Pfaus (učitelka, specialistka na technologie, Kanada), 1996

 

Nutnost revize

Už několikrát jsme v našem kurzu „Vzdělávací technologie pro 21. století“ diskutovali o nutnosti revidovat školní vzdělávací obsahy jednotlivých předmětů. Tato nutnost pramení jednak ze změn, které ve společnosti proběhly nebo probíhají v souvislosti s „boomem“ IT technologií a jeho produktem „síťovou generací“ mládeže, jednak z vědomí, že škola má jedince připravovat pro současný a budoucí život a tedy nikoli pro život našich předků, i když přiznávám, že „exempla“ z něj stále můžeme čerpat (nejčastěji skloňována etika, estetika aj.).

 

Instruktivní a konstruktivní model

S revizí vzdělávacích obsahů souvisí i změna výukových metod. Teorie v tomto ohledu pracuje se dvěma přístupy – instruktivním a konstruktivním (viz níže). Nahlédneme-li do reality českého školství, dojdeme pravděpodobně k závěru, že dominantní je konzervativní přístup instruktivní, kdežto liberálnější přístup konstruktivní bude spíše záležitostí „inovátorů“ (učitelů jednotlivců) než celých osvíceně smýšlejících pedagogických sborů. Důvody tohoto stavu lze spatřovat v různých faktorech, jejichž společným jmenovatelem je trojlístek učitel – ředitel – ministr.

Bořivoj Brdička: Vývoj výukových metod (2011)

Bořivoj Brdička: Vývoj výukových metod (2011)

 

Edukační underground

Ideje konstruktivního přístupu nejsou ničím novým, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že se jejich život povětšinou odehrává v jakémsi „edukačním undergroundu“. Opravte mě, prosím, pokud jsem nabyl zkresleného dojmu. Nabízí se otázka: Který z oněch dvou přístupů máme považovat za ten správný? Instruktivní? Konstruktivní? Svoji cestu bych rád dláždil vymezenou patníky konstruktivně-instruktivního přístupu. Líbí se mi role „učitele pomocníka a průvodce“, avšak z praxe zároveň vím, že musím zůstat též „autoritou“, neboť jinak jsem odsouzen k roli „kamaráda s jepičím životem“.

 

Dobrý den, pane Bloome!

Chceme měnit vzdělávací obsahy, stepujeme mezi učitelem instruktivním a konstruktivním a vymýšlíme různé výukové aktivity, které by žáka aktivizovaly, bavily a zároveň ho něco naučily. V duchu Bloomovy taxonomie stanovujeme cíle. Troufale vyžadujeme po žácích, aby si pamatovali a pochopili, rádi bychom, kdyby dokázali aplikovat, analyzovat, vyhodnotit, a když se podaří, co se dařit má, tak dokonce i vytvořit.

 

Uč-IT-el stav-IT-el

Aby žák na výuce aktivně a o své vlastní vůli participoval, je třeba vzbudit v něm zájem a přesvědčení o její praktičnosti. Proč mu tedy nenabídnout takové výukové aktivity, které budou postaveny na využití „síťovou generací“ tolik oblíbených IT technologií. Během našeho putování lekcemi kurzu jsme se již přímo nebo nepřímo seznámili s mnohými (viz tabulka níže, která jistě nebude vyčerpávající).

 

Hardware Software a Internet
digitální fotoaparát Web 1.0, Web 2.0, blog
digitální kamera YouTube
GPS navigace Photostory
mobilní telefon Prezi
interaktivní tabule Wordle
tablet Google Docs
stolní počítač Moviemaker
notebook, netbook prezentační software (př. PowerPoint)
dotykový monitor Facebook
vizualizér Audacity
hlasovací zařízení výukové hry
hrací stůl Glogster
  Toondoo
  Voki
  WebQuest
  E-Twinning
  bubbl.us, mindomo, mindmeister
  Dim-Dim

 

A co já?

Než jsem do kurzu přihlásil, využíval jsem ve svých předmětech (dějepis, informatika) interaktivní tabuli, počítače a digitální fotoaparát. Ze software jsem znal a do výuky nasazoval interaktivní učebnice, kancelářský balík MS Office a Zoner Photo Studio; pro podporu výuky jsem zřídil webové stránky, na nichž uveřejňuji různé učební materiály. Mou oblíbenou nefrontální výukovou metodou se staly projekty, zejména dlouhodobého charakteru. O ostatních možnostech jsem, přiznám se, buď ve větší míře nevěděl, nebo se mi do nich z různých důvodů moc nechtělo (např. e-twinning). Každopádně je dobré a správné, když má učitel možnost s někým vše nové, známé i neznámé konzultovat. Ten nejinspirativnější „někdo“ je momentálně náš kurz a hlavně lidé v něm zapojení.


    nikdo zatím nehodnotil

5 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    A to se pěkně četlo :-)! Díky!
    Líbí se mi role „učitele pomocníka a průvodce“, avšak z praxe zároveň vím, že musím zůstat též „autoritou“, neboť jinak jsem odsouzen k roli „kamaráda s jepičím životem“.
    Tak to je trefné. Pokud je učitel osobnost, pak má autoritu a může fungovat jako "pomocník a průvodce" .

  2. avatar

    Jsem jen teoretik, a vím jistě, že bych to sám nedokázal. Přesto jsem přesvědčen, že je možné vhodným způsobem zkombinovat instruktivní přístup s konstruktivním i autoritu s pomocníkem. Věřím, že správný poměr najdete.

  3. avatar

    Díky, moc zajímavé, líbí se mi i stránky, zatím jsem jen nahlédla, ale třeba o Tahácích do kapsy jsem nevěděla a ráda to prostuduji i podrobnějí. Jen dotaz, jak studenti zvládají ty odkazy v angličtině a němčině ?

  4. avatar

    Abychom se neplácali jen ode zdi ke zdi, je třeba vždy a znovu (a individuálně) hledat hranici mezi jednotlivými přístupy. A od toho jsme my, učitelé, profesionálové. Některé učivo si vyžaduje spíše instruktivní přístup, některé konstruktivní. Je na nás, abychom zvolili co nejlépe. A jak jinak si ověřit/potvrdit/zpochybnit svou volbu, než že ji prodiskutuji s kolegy (třeba na síti)?

  5. avatar

    Miro, co se týče odkazů v angličtině, teď mám na mysli zejména odkazy na výukové hry, s těmi se žáci poperou celkem dobře. Všichni mají jako hlavní cizí jazyk povinně angličtinu a co neví, dokáží si vyhledat v on-line slovníku (třeba na Seznamu.cz). S němčinou už je to mnohem složitější, zde musím překládat já. Němčina se totiž u nás téměř nevyučuje, kromě volitelného předmětu, což je vzhledem k naší blízkosti se Saskem minimálně zarážející. Nicméně angličtina "rules"...

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.